Slovinský deník: Den druhý

Tak a je tu ráno. Dnes si konečně prohlédneme školu Pod Goro, Slovenske Konjice a lépe poznáme prostředí našich slovinských kamarádů.

Už cestou do školy jsme s panem učitelem pochopili, že se některé děti teprve rozkoukávají a hledají záchytné body. Děti se prostřednictvím sms dožadovaly naší přítomnosti a strachovaly se o nás. Pan učitel tazatele obratem ujistil, že se za několik minut uvidíme a děti snad uklidnila  i výzdoba  v podobě postaviček Rákosníčka a Krtečka, které jim jistě připomněly sladký domov.

Ve škole nás kromě paní ředitelky Darjy Ravnik, slovinské koordinátorky Martiny Hren a celého pedagogického sboru čekala i česká  dobrovolnice Vlaďka, která žije a pracuje ve Slovenskych Konjicich druhý rok. Vlaďka nás doprovázela celý den a pomohla tak překonat počáteční obavy z jazykové bariéry. Před svačinou jsme si stihli prohlédnout školu, děti se zúčastnily hodiny matematiky a my  s panem učitelem byli přijati v kanceláři paní ředitelky, kde jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí o přístupu slovinských pedagogů i žáků k výuce. Po svačině nás čekalo slavnostní přivítání za účasti pana starosty. Slovinští kamarádi nás překvapili  nejen malým dárečkem, ale především nádherně zazpívanou písničkou Kdyby byla Morava jako je Česko. Po této malé recepci a vzájemném předání dárečků nás čekala krátká procházka po historickém jádru, kde jsme si mohli z výkladu paní průvodkyně ověřit naše znalosti o Slovenských Konjicích, které jsme na podzim získali během našeho Slovinského dne.

Po výborném a vydatném obědě ve školní jídelně jsme nastoupili do autobusu, který nás dovezl na prohlídku zbytků kartuziánského kláštera Žička Kartuzija založeného na počátku 12. století. V tomto nádherném prostředí jsme se seznámili nejen s historií kláštera, ale na některé z nás také zapůsobil klid a zvláštní energie místa. Zpáteční cestou do školy jsme se ještě na chvilku zastavili na nejznámější vinici Zlaty Grič a užili si výhled na Slovenske Konjice. Pak se děti zatím ještě trochu nejistě rozprchly do svých „adoptivních“ rodin a už se všichni těšíme na zítřejší celodenní výlet do Ljublaně, jednoho z nejmenších hlavních měst Evropy.