Třídenní putování Opolským vojvodstvím v Polsku.
Jízda za poklady Polska.
Zlatý důl ve Zlatém Stoku (Złoty Stok) je opravdovým dolnoslezským Eldorádem. Podzemní turistická trasa vznikla v roce 1996 a z labyrintu dlouhého 320 km. Podařilo se zpřístupnit dvě velmi zajímavé štoly: Štola „Gertruda”, Štola „Černá horní” s jediným podzemním vodopádem v Polsku (8 m vysokém), „Štola Černá dolní”, ze které se vyjíždí oranžovou tramvají. Více než 300 km tunelů a šachet ve 21 úrovních, z nichž je ale dnes naprostá většina zatopená. Zajímavá je kaplička se sochami patronů horníků – svatou Barborou a svatým Kryštofem, zlatá místnost, která připomíná množství zlata, které se zde vytěžilo. Součástí prohlídky je i chodba smrti s velmi ponurou historií. Zde byli totiž trestáni horníci podezřelí z krádeže zlata. Odsouzeným zabetonovali ruce až po lokty a nechali je tu pomalu umírat. Chodbou se prochází po tmě, což ještě umocňuje dojem z místa. Setkali jsme se dokonce i s duchem Gertrudy. Po tomto intenzivním zážitku jsme se svezli se na podzemní skluzavce. Štoly a šachty nejsou to jediné, co v areálu je. Hornická osada, kde jsme si mohli prohlédnout i vyzkoušet stroje jako je žentour, drtič nebo 3metrové šlapací mlýnské kolo, jak fungují základní pravidla fyziky, využité k pohonu různých zařízení. Součástí osady je labyrint i katova chatrč, která skrývají rozličné mučící nástroje. Viděli jsme, jak se získávalo z rudy zlato a mohli něco málo zlata narýžovat, ale na nový dům, auto a cestu kolem světa to není.
Přejeli jsme autobusem do Opole, česky Opolí, které je jedno z nejstarších měst v Polsku. Je trvale obýváno od 8. století. Rychle se stalo důležitým centrem moci, obrany a obchodu. Bylo považováno za historické hlavní město Horního Slezska. Nyní má 130 tisíc obyvatel. Legenda o založení Opole vypráví o kmenovém vládci, který kdysi dávno, když oblast na řece Odře pokrývaly obrovské divoké lesy, odešel se svým týmem sám na lov. Nemohl najít cestu a mnoho dní bloudil lesem. Když konečně narazil na malou mýtinu a tam stojící chatrče vesničanů, radostně vykřikl: „Ach! pole!“ Z vděčnosti nařídil postavit na tomto místě město.
My jsme se ubytovali v moderním hotelu ve středu města, navečeřeli jsme se a vydali na večerní vycházku s průvodkyní.
Do pokojů jsme se těšili a čekali co přinese druhý den.
To na nás čekal JuraPark Krasiejów – polský dinosvět. Krasiejów je výjimečné místo, protože zdejší paleontologické muzeum a JuraPark byly otevřeny na archeologickém nalezišti v areálu bývalého kamenolomu na ploše přibližně 40 hektarů, což z něj činí jeden z největších muzejních parků tohoto druhu v Polsku. Je tady více než 200 unikátních figur v životní velikosti, neopakovatelná scenérie jury, největší evropské naleziště kostí triasových plazů a obojživelníků. Prehistorické oceanárium, Park vědy a evoluce člověka, vyhlídková terasa, 5D kino . Úplně nejvíc!!!
Zážitky a opět přejezd do města poznávat Opoli jako Opolské Benátky (Opolska Wenecja) – ikonická řada fasád z 19. století otočených k nábřeží Mlýnského kanálu přes Hradní most (Most Zamkowy ke Hradnímu rybníku (Staw Zamkowy) – pozůstatek hradního příkopu proměněný v parkový areál s Ledovým domkem (Domek Lodowy) a ke zpívající fontáně, která hraje polské písně vždy v 17,00 h. a 21,30h.. Grošový most (polsky Most Groszowy, nebo také most lásky, nebo zelený můstek– romantická lávka přes Mlýnský kanál z roku 1894. Procházeli jsme historické jádro Opole došli do hotelu.
Třetí den byl nádherný – slunce, voda, modrá obloha, a přejezd do Maledivů. To jsou ovšem polské Maledivy, kousek od Krakova. Svůj název mají díky azurově modré vodě. Vodní nádrže obklopené lesoparkem, které vznikly v roce 1992 po zatopení starého vápencového lomu.
A poslední důl necelých 15 km od centra města Krakow v předměstské obci Wieliczka (česky Vělička) je slavný solný důl, který byl v průběhu 20. století přebudován na rozlehlé muzeum soli mapující těžbu této životně důležité suroviny od středověku po současnosti.
Abychom si všechno mohli prohlédnout, nejprve sestoupíme po 380 dřevěných a relativně pohodlných schodech do hloubky 64 metrů. Odtud už vede samotná prohlídková trasa s mnoha zajímavostmi. A klesáme stále dolů – maximální hloubka, které jsme dosáhli je 135 metrů. Vrcholem návštěvy útrob solného dolu je však bezpochyby částečně přírodní a částečně vytesaný podzemní sál v hloubce 101 metrů, v němž se nachází kaple svaté Kingy. Sál s kaplí je více než 54 metrů dlouhý a 12 metrů vysoký, zdobené lustry visící ze skal a vyrobené z krystalků soli. Podlaha je vytesaná z jediného bloku soli.
Podzemní chodby měří přes 300 kilometrů a je tu na 3000 komor. Vělička díky své unikátnosti byla zapsána do seznamu UNESCO v roce 1978.
Děkujeme Městu Hranice, vedení školy a p. Kopřivové za vynikající organizaci a nádherné zážitky.
Všichni jsme dospěli ke stejnému názoru: “Je tu krásně a tři dny jsou málo!“.
žáci 9. třídy
Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.