Spolu se Slovinci jsme dnes navštívili dominantu Moravské brány – majestátně se tyčící hrad Helfštýn. První střetnutí s hradem jsme zažili na netypickém místě – v podchodu nádraží v Lipníku nad Bečvou, které je krásně vymalováno rytíři a leteckým pohledem na hrad. Při průletu Lipníkem jsme si zopakovali některá historická fakta, která jsme se dověděli v sobotu v Praze a  po cyklostezce jsme došli až pod kopec, na kterém majestátně ční hrad Helfštýn. Výstup nám dal pořádně zabrat a u brány hradu jsme se objevili zpocení a zadýchaní.

Odpočinuli jsme si při tisku pamětních listů v režii pana Prokeše a jeho studia Bez kliky, vyrazili si pamětní mince a spolu s průvodcem si prohlédli hrad i s díly chráněnců boha Hefaista.  Cestou zpět nás dostihl vydatný déšť, na který byla většina výpravy vybavena deštníky, a tak se po lesní cestě pohybovala skupinka různobarevných hříbků.

Po dešti sice vysvitlo sluníčko, které nám zvedlo náladu, ale při příchodu k mostu přes Bečvu nás čekalo nemilé překvapení v podobě rekonstrukce. Zatli jsme zuby (zubní náhradu snad nikdo z nás ještě nemá) a pokračovali až do Hranic, kam si pro děti přijeli rodiče. Doufám, že všichni uposlechli pokyny, dali si doma teplou sprchu a horký čaj či čokoládu a zítra bude celá výprava připravena na další dobrodružství – poznávání Valašska.

Toulky po hvězdách a památka UNESCO – to byly cíle dnešního výletu do Olomouce. Na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci jsme shlédli přednášku o hvězdách a galaxiích i jejich pohnutém osudu, podívali se dalekohledem z nejvyššího patra a pochutnali si na vysokoškolském obědě v menze. Při prohlídce historických památek v Olomouci jsme pátrali po „zlatých“ cihličkách v chodníku, které značily vchody domů, ve kterých žili židé zabití během druhé světové války.

I přes krásnou vyhlídku se ale děti nejvíce těšily do Šantovky – nákupní galerie, ve které nakonec strávily poslední půlhodinu jako cílovou odměnu.

Výprava za poznáním našeho hlavního města začala velmi brzy. Již v 6:19 jsme osedlali žlutého oře a vyrazili na západ. Praha nás uvítala pošmourným počasím a usměvavou průvodkyní. Z jejích úst jsme se doslechli spoustu zajímavých informací o naší matce měst. Navštívili jsme Václavské náměstí, františkánské zahrady i Staroměstské náměstí, které jsme shlédli i z ptačí perspektivy z vrcholu radniční věže.

Po výborném, i když poněkud chladném, obědě U medvídků jsme využili hromadné dopravy, vmáčkli se do tramvaje a nechali se vyvézt ke královskému letohrádku. Odtud jsme sešli do hradního příkopu a vystoupali zpět do Hradu. Byli jsme překvapeni velikostí katedrály sv. Víta i drobností domků ve Zlaté uličce, ze které jsme seběhli až na Karlův most.

Protože jsme už všichni byli velmi unavení, občerstvili jsme se v restauracích nadnárodních řetězců a v poklidu zamířili zpět k nádraží. Cestou domů děti popadly druhý dech a tak se z kupé ozýval veselý hovor až do Hranic.

Dnešní den jsme se rozhodli seznámit Slovince s legendou našeho automobilového průmyslu – Tatrou Kopřivnice. V poklidném prostředí muzea jsme si prohlédli vystavené nablýskané exponáty více či méně elegantních a aerodynamických strojů, děvčata hledala nejbližší lavičky a odevzdaně čekala, až si techničtější část výpravy vše v klidu prohlédne.

V nedalekém Štramberku jsme vyšplhali na slavnou Trúbu, ochutnali štramberské uši a neustále sháněli záchody pro „učůraná“ děvčata. Závěrečná procházka krásným podzimním počasím byla korunována návštěvou jeskyně Šipka, kde jsme marně hledali pozůstatky pravěkého osídlení. Děkuji všem za příjemné chvilky v krásném počasí, které s námi, doufám, vydrží po celý zbytek návštěvy.

Ráno jsme uvítali naše přátele ze Slovinska ve škole a připravili jsme jim i malé pohoštění. Nejvíce je ovšem zaujalo připojení k internetu – v okamžiku, kdy dostali heslo na Wi-Fi, se cítili jako doma.

V deset hodin jsme absolvovali návštěvu na městském úřadu v Hranicích. Poněkud nás zaskočila přítomnost ozbrojených sil Armády České republiky – snad ještě nemáme tak špatnou pověst, a nebo hrozí teroristický útok? Uklidnila nás až paní místostarostka sdělením, že se jedná jen o výstavu v rámci oslav hranické posádky.

Následně jsme si ověřili své hranice historickou procházkou po Hranicích a do cíle dnešní pouti, budovy vojenské akademie v Hranicích, jsme dorazili řádně uchození. Tady nás čekala zajímavá přednáška vojenského historika o studiích Hermana Potočnika v Hranicích a krátká prohlídka současných kasáren.

Nakonec jsme odevzdali slovinské děti v sále ZUŠ, neboť je ještě dnes čeká účinkování v muzikálu. Zítra ráno máme sraz 7:45 na Šromotově náměstí v Hranicích a vyrazíme do lázní. Přejte nám proto, prosím, pěkné počasí.