Dnešek byl, a vlastně ještě pořád je, prozatím nejnáročnějším dnem ze všech. Ráno jsme navštívili základní školu pro děti se speciálními potřebami. Byli jsme opravdu dojati vystoupením, které nám předvedly s plným nasazením a otevřeným bezelstným srdcem. Zbylou část dopoledne jsme strávili ve výuce – v první hodině měli žáci 9. ročníku připravené prezentace o Slovinsku, ve druhé hodině jsme se účastnili výuky angličtiny, kde jsme mohli porovnat své znalosti se žáky šestých tříd. O tom, jak toto srovnání dopadlo, se raději nebudu rozepisovat, stačí když napíšu, že i při stejné hodinové dotaci jsou mnohem dále.
Odpoledne již pro nás byla připravena návštěva KSEVTu (Kulturního střediska evropských vesmírných technologií). Seznámili jsme se s odkazem Hermana Potočnika, zjistili, jak vypadá vesmírný záchod, koupelna i strava. Krom toho jsme se zapojili do natáčení krátkého filmu, který bude součástí Žur Pod Goro (závěrečného vystoupení pro rodiče). Protože se natáčení trochu protáhlo (některé záběry jsme museli opakovat snad milionkrát), prošvihli jsme západ slunce ze střechy školy. O co jsme ale nepřišli byla vydatná večeře a astronomická noc připravená hvězdáři z Lublaně.
Nejdříve jsme si vyrobili modely planet sluneční soustavy v poměrném měřítku a vysvětlili si, jak vypadá zatmění Slunce a Měsíce. Mezitím se nám venku dostatečně setmělo a my mohli vyrazit pozorovat noční oblohu. Nejdříve jsme se zorientovali v souhvězdích, ukázali si Cassiopeu a Siria, a pak jsme s pomocí teleskopu objevili Jupiterovy měsíce, přiblížili hvězdokupy a ukázali si krátery na povrchu Měsíce. Jen tak mezi pozorováními jsme zjistili, že některé hvězdy blikají a jiné mají odlišnou barvu. Tyto jevy jsme si samozřejmě vysvětlili a jsme hned o kousek vzdělanější.
Po návratu do školy jsme se zavrtali do spacáků, sledujeme film a pokusíme se nabrat alespoň trochu sil na dílničky, které nás čekají zítra dopoledne.
